1. kapitola- Přetvářka
17. 4. 2011
Severus Snape se probudil uprostřed ztemnělé, neznámé místnosti. Nemohl popadnout dech a z čela mu stékal chladný pot. Na pár minut zavřel oči a když je znovu otevřel, zjistil, že leží přímo proti krbu, jehož plameny byly jediným zdrojem světla.
Oheň zapraskal a Snape se posadil. Jeho instinkt mu napovídal, že není sám. Pomalu otočil hlavu, až mu křuplo v pár kostech, a pohlédl přímo do Voldemortových úzkých tmavých očí.
"Severusi", ozval se ledový hlas.
"Dobré ráno, Mistře."
"Dobré? Cožpak si nevzpomínáš, Severusi? Vstaň."
Snape si opatrně stoupl. Neměl ponětí, co se dělo včera, natož dny předtím. Voldemort k němu přistoupil s kamenným výrazem, oči měl však upřené na jeho některé dosud otevřené rány, které měl Severus Snape po celé horní polovině těla.
"Jestli Ti pořád ještě neslouží paměť, Severusi, včera se na ministerstvu kouzel odehrála bitva, při které byla rozbita věštba týkající se Harryho Pottera."
"Můj pane-"
"Mlč. Vím, že jsi byl v Bradavicích a byl jsi tam na můj rozkaz, ale když jsi včera přišel, abys mi oznámil novinky, neovládl jsem svůj vztek a ty jsi byl jediný, na kom jsem si ho mohl vybít. Ale všechna čest, Severusi, takhle dlouho vzdorovat kletbě Cruciatus.." Voldemort mávl hůlkou a Snapeovy rány se okamžitě zacelily.
"Děkuji, můj pane.."
"Byl jsi statečný. Lord Voldemort si stetečnosti cení. Teď běž."
Severusovi nezbývalo, než odejít, byl ale rád, že mu Voldemort jako projev vděčnosti nenařídil někoho mučit, případně zabít.. Příčilo se mu to. Sám sebe někdy nenáviděl za to, co dělá, že přistupuje na Voldemortovy příkazy a je přitom absolutně věrný Albusi Brumbálovi.
A, ačkoliv mu bylo zatěžko to přiznat, i Harrymu Potterovi.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář